Pavel Glos: COVID-19 a jeho dopady do smluvních vztahů profesionálních hokejistů

Typ: Online - Přednáška
Místo konání: Online

O co se jedná

Obrázek k události

Tématu COVID se ve svém příspěvku věnuje i Mgr. Bc. Pavel Glos. Absolvent olomoucké právnické fakulty, který se ve své praxi věnuje sportovnímu právu, se pouští do rozboru vlivu epidemie na smlouvy hráčů ledního hokeje. Jelikož se jedná o dosud neřešené téma, tak spory na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat. Předmětem sporu se stala zejména otázka výkladu ustanovení hráčské smlouvy umožňující klubu vypovědět uvedenou smlouvu, případně alespoň snížit odměnu hráče, s odkazem na vyšší moc.

1. Úvod

V březnu 2020 přijal Český svaz ledního hokeje (dále jen „ČSLH“) v reakci na celosvětově šířící se pandemii COVID-19 z důvodu protiepidemických opatření rozhodnutí o předčasném ukončení sezony nejvyšší seniorské hokejové soutěže v České republice – Tipsport extraligy. V návaznosti na toto rozhodnutí ČSLH přistoupily některé hokejové kluby v zájmu snížení svých ekonomických ztrát s odkazem na doložku o vyšší moci k úsporným opatřením. Ta se ve vztahu k hráčům projevila zejména snižováním odměn z hráčských smluv a u vybraných hráčů dokonce předčasným rozvázáním jejich kontraktů. Spory na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat, když se dotčení hráči rozhodli svá práva bránit postupem dle interních předpisů ČSLH v řízení před Smírčí komisí. Předmětem sporu se stala zejména otázka výkladu ustanovení hráčské smlouvy umožňující klubu vypovědět uvedenou smlouvu, případně alespoň snížit odměnu hráče, s odkazem na vyšší moc.

2. K možnosti výpovědi hráčské smlouvy s odkazem na vyšší moc

Ustanovení hráčské smlouvy, jehož se kluby při předčasném ukončování hráčských smluv z důvodu dopadů pandemie COVID-19 dovolávaly, je upraveno v čl. X. odst. 2 hráčské smlouvy, který zní: „Nemožnost Klubu dostát svým povinnostem plynoucím z této Smlouvy (i) z důvodu vyšší moci (válka, živelní pohroma apod.), (ii) z důvodu přerušení Ligy, které se Klub účastní, a/nebo (iii) z důvodu ztráty oprávnění Klubu ke sportovní činnosti, jež vykonává ke dni uzavření této Smlouvy, je pro Klub důvodem k výpovědi této Smlouvy.“

Jedním z klubů, který uvedeného ustanovení k rozvázání hráčských smluv s několika hráči využil, byl např. Mountfield Hradec Králové. Klub v této souvislosti namítal, že důvodem nemožnosti plnění je skutečnost, že v důsledku rozhodnutí o předčasném ukončení sezony ztratil významnou část příjmů. Současně poukazoval na to, že v důsledku předčasného ukončení sezony nastala objektivní nemožnost plnění i na straně všech hráčů, když těm bylo z uvedeného důvodu znemožněno plnit svou základní smluvní povinnost, a to hrát lední hokej.

Hráči v rámci své obrany upozorňovali, že z citovaného ustanovení hráčské smlouvy vyplývá, že pro naplnění uvedeného výpovědního důvodu je v prvé řadě nezbytné, aby na straně klubu došlo k nemožnosti dostát svým povinnostem vyplývajícím z hráčské smlouvy. Otázku nemožnosti plnění je nutno v takovém případě posuzovat z objektivního hlediska, přičemž dle § 2006 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Dle § 2006 odst. 2 OZ pak nemožnost plnění prokazuje dlužník, tedy v tomto případě klub. Pokud by uvedený stav, tedy nemožnost plnění, na straně klubu skutečně nastal a ze strany klubu byl i prokázán, pak je dále nutné se zabývat, zda se tak stalo z příčin taxativně vyjmenovaných v čl. X. odst. 2 hráčské smlouvy.

Smírčí komise ČSLH se ve svém rozhodnutí ztotožnila s argumentací hráčů, když dospěla k závěru, že: „K tomu, aby bylo možné důvod výpovědi hráčské smlouvy zakotvený v jejím čl. X. odst. 2 považovat za naplněný, by totiž bylo zapotřebí, aby v daném případě jednak nastala některá (to je alespoň jedna) z událostí uvedených pod body (i) až (iii) čl. X. odst. 2 hráčské smlouvy, tedy konkrétně vyšší moc (válka, živelní pohroma apod.), přerušení ligy, které se klub účastní, nebo ztráta oprávnění klubu ke sportovní činnosti, jež vykonával ke dni uzavření hráčské smlouvy, a jednak aby, jakožto bezprostřední následek takovéto události, tedy v příčinné souvislosti s ní, vznikla na straně klubu nemožnost dostát konkrétní povinnosti klubu plynoucí z hráčské smlouvy.

Smírčí komise ČSLH k uvedenému doplnila, že klub takovou skutečnost (nemožnost plnění) musí nejen tvrdit, ale také prokázat. V této souvislosti uzavřela, že ze strany klubu nebyla nemožnost plnění konkrétní smluvní povinnosti plynoucí klubu z hráčské smlouvy (v tomto případě povinnost platit hráči ve sjednané výši a čase odměny dle hráčské smlouvy) nejen jednoznačně tvrzena, ale ani doložena. Smírčí komise ČSLH rovněž poukázala na skutečnost, že klub v době předčasného ukončení smluv s vybranými hráči uzavíral nové hráčské smlouvy s jinými hráči a tím na sebe přebíral další finanční závazky, což ostatně potvrzuje závěr, že na jeho straně existence nemožnosti plnění smluvních povinností z hráčské smlouvy nebyla dána.

V neposlední řadě Smírčí komise ČSLH odmítla postup klubu, který vypověděl hráčské smlouvy s odkazem na doložku o vyšší moci pouze u několika vybraných hráčů, když uvedla: „Lze totiž, dle přesvědčení Smírčí komise, v daném případě stěží objektivně konstatovat, že zrovna u toho kterého hráče klub nemůže plnit svoji povinnost platit mu ve sjednané výši a ve sjednaném čase odměny dle hráčské smlouvy, zatímco u ostatních hráčů tuto povinnost plnit může. Jak již bylo přitom konstatováno, nemožnost plnění této povinnosti by musela být objektivní, tedy nikoliv, jak klub naznačuje, závislá na vůli a úvaze klubu v tom směru, u kterého z hráčů se rozhodne existující situace využít.

Pokud jde o formální náležitosti výpovědi, Smírčí komise ČSLH uvedla, že výpověď hráčské smlouvy musí být písemná, přičemž důvod výpovědi musí být po skutkové stránce dostatečným způsobem specifikován, aby jej nebylo možné následně měnit či upravovat a aby možné v rámci případného následného přezkumu posoudit její oprávněnost a důvodnost. Smírčí komise ČSLH v tomto kontextu upozornila, že pouhý odkaz na ustanovení hráčské smlouvy, případně jeho doslovná citace, nezbytné náležitosti výpovědi nenaplňuje.

3. K možnosti snížení odměny z hráčské smlouvy s odkazem na vyšší moc

Naproti tomu zcela odlišně posuzovala Smírčí komise ČSLH navazující spor mezi týmiž subjekty týkající se otázky možného snížení odměn z hráčské smlouvy. Klub se v rámci svého návrhu odvolával na ustanovení čl. II. odst. 5 bod ii) hráčské smlouvy, dle kterého je klub oprávněn snížit hráči v odpovídajícím rozsahu odměnu z hráčské smlouvy v případě, kdy svým smluvním povinnostem nebude schopen z důvodu vyšší moci (zejména válka, živelní pohroma, přerušení ligy, které se klub účastní, atd.) dostát.

Přestože skutkové okolnosti sporu a argumentace obou stran byly obdobné jako v předcházejícím (výše popsaném) řízení o neplatnosti výpovědi hráčské smlouvy, Smírčí komise ČSLH dospěla v rámci svého právního posouzení ke zcela odlišnému závěru. Smírčí komise ČSLH se vůbec nezabývala otázkou, zda na straně klubu existuje nemožnost plnění ve smyslu předmětného ustanovení čl. II. odst. 5 bod ii) hráčské smlouvy a zda je případně zjištěná nemožnost plnění důsledkem existence vyšší moci. Namísto toho uvedla, že hráči nemohl v rozhodném období, tedy za období měsíců března a dubna 2020 vzniknout nárok na základní odměnu v celé její hráčskou smlouvou sjednané výši, neboť opatření přijatá státními orgány České republiky v souvislosti s pandemií COVID-19 omezovala či dokonce zcela vylučovala jak na straně klubu, tak na straně hráče možnost plnit sjednané povinnosti dle hráčské smlouvy.

Dle Smírčí komise ČSLH je proto při stanovení odpovídající části sjednané základní odměny, na kterou v období měsíců března a dubna 2020 vznikl hráči nárok, nutné vycházet z toho, v jakém rozsahu byl vzhledem k dopadům mimořádných opatření přijatých státními orgány České republiky v souvislosti s pandemií COVID-19 a z nich vyplývajících omezení hráč schopen své povinnosti z hráčské smlouvy objektivně plnit, a tedy v jakém rozsahu se naopak plnění povinností hráče z hráčské smlouvy v rozhodném období (oproti obvyklému rozsahu) stalo v důsledku existujících omezení nemožným. Vzhledem k tomu, že se dle Smírčí komise ČSLH na straně hráče jedná o objektivní nemožnost plnění povinností z hráčské smlouvy vzniklou v důsledku opatření přijatých příslušnými orgány České republiky, musí se tento stav nutně odrazit též ve výši odměny, na kterou za takové období vznikl hráči nárok.

Smírčí komise ČSLH v tomto ohledu na základě vlastního uvážení dospěla k závěru, že hráči vznikl nárok na odměnu z hráčské smlouvy v rozhodném období měsíců března a dubna 2020 dle níže uvedených procentuálních sazeb:

  1. „období od 1. 3. 2020 do 11. 3. 2020 (11 dnů) – běžný průběh Tipsport extraligy, možnost hraní utkání i konání týmových tréninků – 100 %;
  2. období od 12. 3. 2020 do 15. 3. 2020 (4 dny) – nemožnost konání utkání, která byla uvedena v rozpisu Tipsport extraligy (zrušení všech zbývajících utkání soutěžního ročníku 2019-2020), možnost konání týmových tréninků – 50 %;
  3. období od 16. 3. 2020 do 19. 4. 2020 (35 dnů) – nemožnost konání týmových tréninků ani utkání, která byla uvedena v rozpisu Tipsport extraligy, možné pouze individuální trénování hráčů – 20 %;
  4. období od 20. 4. 2020 do 28. 4. 2020 (9 dnů) – možnost tréninku sportovců, pro které je sport výdělečnou činností, ve skupinách po 8 osobách, respektive od 24. 4. 2020 po 10 osobách, nemožnost konání utkání, která byla uvedena v rozpisu Tipsport extraligy – 50 %;
  5. období od 29. 4. 2020 do 30. 4. 2020 (2 dny) – možnost tréninku sportovců, pro které je sport výdělečnou činností, ve skupinách po 10 osobách po datu plánovaného skončení Tipsport extraligy v sezoně 2019-2020, kdy již hráči v klubech obvykle netrénují – 100 %.“

S ohledem na výše uvedené tak dle Smírčí komise ČSLH vznikl hráči za měsíc březen 2020 nárok v průměru ve výši 52 % základní odměny a za měsíc duben 2020 ve výši 34 % základní odměny. Jakým způsobem Smírčí komise ČSLH postupovala při stanovení jednotlivých procentuálních sazeb pro konkrétní výše specifikovaná období, však z odůvodnění předmětného rozhodnutí zřejmé není.

Smírčí komise ČSLH rovněž u uvedeném rozhodnutí nijak nevysvětlila, z jakého důvodu se odchýlila od svého právního názoru formulovaného v předcházejícím řízení o neplatnosti výpovědi hráčské smlouvy, v němž dospěla k závěru, že: „Lze totiž, dle přesvědčení Smírčí komise, v daném případě stěží objektivně konstatovat, že zrovna u toho kterého hráče klub nemůže plnit svoji povinnost platit mu ve sjednané výši a ve sjednaném čase odměny dle hráčské smlouvy, zatímco u ostatních hráčů tuto povinnost plnit může. Jak již bylo přitom konstatováno, nemožnost plnění této povinnosti by musela být objektivní, tedy nikoliv, jak klub naznačuje, závislá na vůli a úvaze klubu v tom směru, u kterého z hráčů se rozhodne existující situace využít.

S ohledem na skutečnost, že klub vedl řízení o určení výše základní odměny za období měsíců března a dubna 2020 pouze vůči jednomu hráči, když s ostatními hráči dle svého tvrzení uzavřel dohody o úpravách výše odměn, jejich odložení a rozložení do dalšího ročníku Tipsport extraligy, je o to více zarážející, že se Smírčí komise ČSLH s těmito skutkovými okolnostmi v kontextu svého dříve formulovaného právního názoru nijak nevypořádala.

4. Závěr

Přestože Smírčí komise ČSLH rozhodovala o výše uvedených sporech v totožném časovém období, lze v jejích jednotlivých rozhodnutích nalézt určitou inkonzistenci v přístupu k řešení výše popsaných sporných otázek. Na jedné straně v řízení o neplatnosti výpovědi hráčské smlouvy Smírčí komise ČSLH správně dovodila, že využití doložky o vyšší moci ukládá klubu v případě jeho snahy o vypovězení hráčské smlouvy povinnost prokázat nejen existenci vyšší moci, ale zejména nastalou nemožnost plnění konkrétní smluvní povinnosti, která je ve vztahu k vyšší moci v příčinné souvislosti. Na straně druhé v řízení o určení výše základní odměny Smírčí komise ČSLH bez bližšího odůvodnění tento svůj dříve vyslovený právní názor nenásledovala, když se v rozporu se zněním předmětného čl. II. odst. 5 bodu ii) hráčské smlouvy nezabývala otázkou, zda na straně klubu existuje nemožnost plnění, resp. zda je případně zjištěná nemožnost plnění důsledkem existence vyšší moci, a místo toho zkoumala nemožnost plnění na straně hráče. Bez ohledu na uvedený nesoulad mezi jednotlivými rozhodnutími Smírčí komise ČSLH představují uvedená rozhodnutí pro oblast smluvních vztahů profesionálních hokejistů významný posun, neboť byly zcela jasně formulovány základní náležitosti, které musí výpověď hráčské smlouvy v případě využití doložky o vyšší moci splňovat.

 

Zdroje

  • Vzor hráčské smlouvy ve znění schváleném výkonným výborem ČSLH dne 6. 9. 2018. Dostupné na: https://www.ceskyhokej.cz/data/document/file/2018-06-09-hracska-smlouva-elh-a-i.-liga.pdf
  • Nepublikované rozhodnutí Smírčí komise ČSLH ze dne 5. 6. 2020 ve věci návrhu Lukáše Žejdla na vyslovení neplatnosti výpovědi hráčské smlouvy.
  • Nepublikované rozhodnutí Smírčí komise ČSLH ze dne 11. 8. 2020 ve věci návrhu klubu Mountfield HK, a.s. na určení výše základní odměny dle hráčské smlouvy.

V rámci čeho se to koná

I letos jsme se rozhodli, že festival Noc práva nabídne svým návštěvníkům program alespoň v redukované podobě online. Připravili jsme si pro vás přednášky, debaty a nemůže chybět ani každoroční kulturní prvek. Jsme moc rádi, že i letos můžeme být s vámi.

Tato událost už bohužel skončila