Nenávist

“Tato otázka stále nebyla vyřešena,” stalo nedávno na nápisu nad hrobem Anežky Hrůzové.

“Kdo z nás je Masaryk?”, ptáme se, když uvažujeme, jestli dává smysl vyjadřovat nesouhlas v diskusích s populisty.

“Kde je hranice mezi kulturou a nenávistí?”, váháme, když hledáme limity vlastní tolerance.

Je potřeba nahlas říct: “Je suis Hilsner.”?

Výsledkem je dokumentární divadlo o hilsneriádě, češství, ale i nenávisti v nás.

Na půdorysu jednoho skandálu přitom vykresluje úvahu o předsudcích a strachu, ale i odvaze a naději.

Tak trochu variace na Soudkyni Barbaru ve formě divadelního hororu...